Everywhere and Nowhere: recenze filmu

Ash (James Floyd) je mladý pakistánský kluk posazený mezi dva světy, v nichž v jednom musí ctít rodinu a tradice a v druhém jeho DJské sny. Příběh se odehrává v Londýně, kde je více než dost způsobů jak trávit noční život. Tento dramatický snímek natočil režisér Menhaj Huda (autor filmu Kidulthood), který k němu napsal i scénář.

Musím říci, že film jsem přijal s větším zklamáním, než jsem si původně myslel. Už z traileru jsem pochopil, že DJing tu bude spíš jakási mládežnická "cool" kulisa a nespletl jsem se. Je ale toto vůbec film o DJingu a měl jím skutečně být? Na oficiálním plakátu tomu vše nasvědčuje. Po shlédnutí snímku si tím nejsem tak jist. Autoři nás nechali koukat na plno nudných a nic neříkajících teenagerovských dialogů a samotný DJing jako hlavní téma nechali někde v pozadí. Scén, kdy Ash skutečně hraje na DJské zařízení, je minimum.

DJing

Ani přinejmenším mi nepřišlo, že by režisér nebo kdokoliv z týmu vůbec tušil co je vlastně DJing a nepovedla se proto ani jeho interpretace do filmu. Ash v jednu chvíli skrečuje, do toho hraje breakbeat/jungle a co chvíli se na obrazovce jeho notebooku mihne Ableton Live. Netvrdím, že vše dohromady nejde, ale místy mi zkrátka snímek připomínal spíš reklamu na nový produkt firmy Pioneer, která se na záběrech několikrát (spolu s Allen & Heath) skutečně mihne.

Hudba

Bohužel ani s hudbou autoři příliš nepochodili. Co chvíli nám hraje progressive house, electro house, jungle, breakbeat a v závěru to zakončí (i když pro tu situaci dobře zvolený a v remixu) Robert Miles - Children. V jednu chvíli jsem také přemýšlel jaký styl vlastně Ash hraje a produkuje, když máme ve filmu takovou škálu hudebních stylů. Hudba by ve snímku o DJingu měla být tím nejdůležitějším a hlavně by se měla držet v tom stylu, v jakém působí hlavní protagonista.

Everywhere and Nowhere vs. It's All Gone Pete Tong

Určitě většina z vás věděla, že k tomu dojde. It's All Gone Pete Tong je osobně můj nejpůsobivější a nejlepší film o DJingu jaký jsem měl možnost shlédnout. Je pravda, že dějová linie je trochu někde jinde (Ash začíná zatímco Frankie Wilde má u nohou celou Ibizu), ale společné téma DJingu tu je. To, jakým zůsobem nám režisér snímku Michael Dowse ukázal DJing, bylo úžasné. I neznalý v tomto oboru si mohl udělat obrázek jak to skutečně na párty vypadá a hlavně jak DJ mixuje. Hlavní dějová linka - ztráta sluchu - to je pro každého hudebníka noční můrou. 

Naproti tomu snímek Everywhere and Nowhere nám neukazuje vlastně nic zásadního, ba naopak se trošku střetává s praxí. Ash se náhodou seznámí s residentem místního klubu a po poslechu jeho tracku mu nabídne hraní v klubu. Když pominu to, že netuším kolik DJů by nabídlo své vlastní místo na stagi někomu cizímu, nejde vlastně o nic revolučního. Ash vlastně neudělal pro svojí věc vůbec nic. Napadá mě, že když se na tuto scénu koukne DJský začátečník, který o svém vlastním prosazování zatím nic neví, nabyde dojmu, že stát se DJem je vlastně hračka a víceméně o štěstí. My ostatní víme, že ten první impuls musí udělat vždy DJ a těch případů, kdy má člověk opravdu štěstí, je jen hrstka.

Trailer

Závěrečné hodnocení

Jak jsem psal výše. Jedná se v mém případě o velké zklamání. Filmů o DJích moc není a tak jsem alespoň malinko doufal, že by to nemuselo být tak špatné jak jsem tušil z traileru. Bohužel to se nestalo. Původně jsem se chtěl rozepsat více, ale když vás nebaví film, nemůže vás bavit ani o něm psát. Ať žije Frankie! Dávám 4/10.