Chci být DJem: Hudba

Druhá část obsáhlé série článků týkající se v tomto tématu elektronické hudby. Hudba je základním nástrojem pro DJské povolání a bez ní by DJing vůbec vzniknout nemohl. Pojďme se podívat a rozdělit si elektronickou hudbu na základní styly a říct si něco o nich.

Začínáme

Protože elektronických hudebních stylů je na světě mnoho a navíc se rok od roku vyvíjí nebo mění, rozdělíme si je pouze ze základního hlediska. Aktualizovaný vývoj a rovněž velmi oblíbenou referencí stylového rozdělení hudby můžete nalézt například zde: http://techno.org/electronic-music-guide/. Jak si budete moci všimnout ať už při mixování nebo jen poslechu, některé tracky se stylově velmi podobají nebo se jejich styly dokonce navzájem prolínají. Je to způsobeno inspirací mnoha různých elektronických stylů při tvorbě jednotlivých songů samotnými autory. Tato transformace vytváří styly nové a inovuje vlastně tak elektronickou hudbu samotnou, jejíž vývoj je za poslední léta velmi značný a není tak záhadou, že v dnešní době například prvky electra zasahují do mnoha jiných oblíbených hudebních stylů.
Mnoho DJů nerado dělí hudbu, kterou se prezentují. Je to dáno tím, že pokrok v poslední době je tak velký, že jednoznačné zařazení do určité skupiny hudby je velmi obtížné. Je to sice pravda, avšak myslím, že každý správný DJ by měl umět hudbu zařadit alespoň do základních hudebních stylů. Pro DJe je hudba posvátná a tak by měl o ní vědět co možná nejvíce.

Jdeme dělit

Elektronickou hudbu můžeme rozdělit do sedmi (7) hlavních kategorií, ze kterých dále vycházejí další podstyly. Jsou jimi: House, Trance, Techno, Breakbeat, Jungle, Hardcore a Downtempo. Pojďmě si něco k některým stylům něco říci...

House

Styl je založený na monotónním 4/4 rytmu v rychlosti mezi 120 až 130 BPM. Základ skladby typicky vytváří bicí automat (nejčastěji Roland TR-808, Roland TR-909) se zvýrazněným basovým bubnem (slangově „kopák“, velký buben) na každé době (celá nota) v taktu. Toto zvukové schéma vytvořili DJs (zejména afrického a hispánského původu) začátkem 80. let 20. st. ve městech New York, Detroit a Chicago upravováním disco, soulových a funkových skladeb podkreslováním dynamickým a úderným zvukem typickým pro bicí automaty. Mezi zakladateli byli mj. Marshall Jefferson, Frankie Knuckles, DJ Pierre, Larry Levan aj. Vlna House Music od svého vzniku během následujících dvaceti let zasáhla hudební průmysl po celé zeměkouli a dala tím vzniknout různým mutacím. Nejprve američtí DJs začali svou hudbu (resp. Garage a Acid House) hrát na britských ostrovech, odkud se styl rychle rozšířil přes Nizozemí a Belgii i na evropský kontinent. Ve Velké Británii tak vznikly žánry jako Rave a Speed Garage, v Itálii Italo House, v Belgii New Beat a částečně i Electronic Body Music (EBM), v Německu tzv. Dance a Trance a ke konci století se vlna dostala do latinskoamerických zemí, odkud se šíří Latin House. Název House Music dostal styl podle dnes již neexistujícího chicagského klubu zvaného Warehouse; často se uvádí, že název vznikl tak, že se hrál na domácích večírcích (House party), kde se poprvé začaly míchat vinyly a také, že se dá skladba vytvořit „doma“ a to i bez hudebníků či hudebního vzdělání. Tyto faktory způsobily masové šíření bez závislosti na drahé studiové technice a nákladů na hudební vydavatelství. Toto si samozřejmě uvědomili také producenti od velkých nahrávacích společností (tzv. major labels) a začali vykrádat komerčně nejatraktivnější nápady a tím následně ovlivnili pop kulturu jako takovou. Vývoj House Music probíhal simultánně s vývojem Techno kultury (často Techno House) a nelze tyto dvě kultury od sebe oddělit, i zvukově se často prolínají. Scéna se po roce 2000 dále liberalizuje a to hlavně příchodem výkonného PC software, který často poskytuje i kvalitnější zvuk než analogové syntezátory a bicí automaty (např. firmy Roland) a to za zlomek nákladů. Rovněž rozvoj internetu a P2P sítí v praxi omezuje vliv velkých gramofonových společností na scénu House Music. Zvukový charakter je přesto stále stejný, pouze více konsolidovaný a více repetativní. Díky oproštění se od všech „ostrých“ zvuků se také začal častěji používat termín Deep House rep. Soulful House a to ve snaze odlišit tento směr od příbuzného stylu Electro.

Trance

Trance (česky trans) je žánr elektronické taneční hudby, který se začal vyvíjet počátkem 90. let 20. století. Domovem mu je hlavně Německo a Nizozemsko, odkud se v průběhu let šířil dál do Evropy a světa. Trance bývá popisován jako melodický styl s více či méně volnou formou vycházející z kombinace techna a housu. Nehledě na jeho přesný původ je trance považován za významný pokrok v oblasti postmoderní taneční hudby. Opakující se základní motiv se během skladby zároveň rozvíjí ve mnohovrstevnatou melodii. Vzniklá hudba pak silně závisí na kompozici, která musí udržet vše přirozené a zároveň bezmyšlenkovitě se neopakující. Bicí mohou být rázné, ale není jim kladena taková důležitost, jako např. u drum'n'bassu nebo techna. S šířením tohoto druhu hudby došlo i k jeho diferenciaci a vzniku subžánrů, například Uplifting Trance, který obsahuje často melancholické či euforické melodie velmi příjemné k poslechu (interpreti: Sean Tyas, Adam Nickey, či např. Above & Beyond), Progressive Trance, který se melodičností a snivostí blíží k Dreamu (např. Lolo, Arnej, Kirsty Hawkshaw), Goa Trance, Tech-Trance, jehož atmosféra se mnohdy přibližuje k žánru Techno (Randy Katana, Greg Nash, Bryan Kearney), Acid (Kai Tracid) a mnoho dalších směrů. Mezi nejznámější trancové skladatele a protagonisty patří například holandští DJ Tiësto, Svenson & Gielen, Armin van Buuren, Rank 1, Ferry Corsten, němečtí Paul van Dyk a ATB. V těchto zemích se tomuto hudebnímu stylu také nejvíc daří, v Česku zatím trance tak rozšířen není, ale čím dál tím víc se začíná prosazovat. Zástupcem trancu v ČR je např. Ronny K., Olmiq a djs: LayDee Jane, Michael C nebo Martin Gredner, ze Slovenských trance DJs stojí za zmínku určitě Kamil Polner.

Techno

Techno je jedním z žánrů elektronické taneční hudby, který vzniknul v 80. a plně se rozvinul v 90. letech 20. století. V techno hudbě je (jako u většiny druhů elektronické taneční hudby) kladen důraz na výrazný rytmus (založený zejména na monotónním střídání úderů basového bubnu a hi-hat) a rychlé tempo, přičemž prakticky veškeré používané zvuky jsou generovány elektronickými hudebními nástroji a přístroji. Podstatou techno hudby je opakování určité hudební jednotky, což v posluchači vytváří pocit určitého napětí a dokonce může vyvolat jistý druh extatického tranzu. Techno hudba je v drtivé většině čistě instrumentální, skladby obvykle postrádají klasickou strukturu používanou v pop music (sloka/refrén), používané zvuky nijak nepřipomínají běžné hudební nástroje a melodie se zde objevují pouze zřídkakdy. Mezi další žánry elektronické taneční hudby patří např. trance, rave, jungle, freetekno, electro, apod. Techno vychází z elektronické avantgardní hudby 70. let, zejména z tvorby skupin jako jsou Kraftwerk, Tangerine Dream nebo Cabaret Voltaire. Za zakladatele tohoto hudebního stylu bývají nejčastěji označováni detroitští DJs Derreck May, Juan Atkins nebo Joey Beltram, kteří v polovině 80. let začali v detroitských disco klubech hrát rytmickou, čistě elektronickou hudbu s tím, že pomocí dvou gramofonů a mixážního pultu spojovali (mixovali) a prolínali jednotlivé skladby mezi sebou, čímž vznikal nepřetržitý ucelený proud (mix nebo také set) techno hudby. Toto mixování má svá pravidla - DJ musí umět srovnávat rytmy a tempo skladeb, pracovat s náladou setu, přizpůsobit výběr skladeb prostředí apod. Na přelomu 80. a 90. let ovládl tento styl západní Evropu a spolu s dalšími, výše uvedenými variantami elektronické taneční hudby se stal velmi výrazným hudebním a společenským fenoménem. Mezi nejvýznamnější techno DJe a producenty patří zejména Carl Cox, Dave Clarke, Surgeon, James Ruskin, Oliver Ho, The Advent, Hardfloor a další.
Poslední dobou, kdy se techno scéně dostalo více mediální pozornosti, jsou různé techno párty (zejména ty, které se odehrávají pod širým nebem), doprovázeny odporem části občanů, kteří nesou s nelibostí hlučnost techno akcí a také poměrně rozsáhlou konzumaci drog, ke které na těchto akcích dochází. Navzdory obecně rozšířeným názorům jsou však návštěvníci těchto akcí poměrně vzdělaní, neagresivní (přestože bezpochyby existují výjimky) a po skončení párty se obvykle postarají o důkladný úklid daného prostoru. Nicméně tento problém se dotýká spíše freetekno scény, kterou je nutno odlišit od klasické techno scény (viz níže). Techno hudba se také často setkává s odsuzováním ze strany příznivců "tradičnějších" hudebních směrů - ti namítají zejména skutečnost, že techno hudba není tvořena prostřednictvím živých nástrojů (je zde spatřován jakýsi nedostatek "opravdového muzikanství") a také fakt, že techno skladby bývají značně monotónní. Těmto výtkám ovšem lze oponovat tím, že pro techno typický strojový chlad je záměrný a že tímto způsobem lze vyjádřit něco co jinými hudebními směry vyjádřit nelze. Stejně tak ona často kritizovaná repetitivnost a (mnohdy jen zdánlivá) jednoduchost nemusí být vždy výrazem nedostatku invence, ale naopak prostředkem k dosažení hypnotické atmosféry techno skladeb. V této souvislosti bývá techno často označováno za jakousi moderní obdobu pradávných šamanských rytmů. Nálepkou „techno“ bývá někdy označována podbízivá komerční hudba, orientovaná na klasické diskotéky. Tato hudba sice využívá některé prvky techna, nicméně s technem (ani jinými směry elektronické taneční hudby) nemá nic společného.

Breakbeat

Výraz Breakbeat se začal v 90. letech 20. st. používat také k popisu skladeb taneční hudby, které sice nemají monotónní rytmus House Music, avšak nedají se zvukově zařadit ani do známých kategorií (Jungle, 2Step, Drum'n'Bass, Rave, Trip Hop, Hip hop, Dub (hudební styl) aj.). Termín Breakbeat (někdy dokonce Big Beat) začali používat hlavně hudební publicisté, aby vystihli skladby konglomerátu výše uvedených stylů. Ve své podstatě má breakbeat (hrající se na +/- 135 bpm) blíže spíše taneční hudbě typu techno, house apod., ale není tak masově rozšířen. Zařazení mezi styly drum and bass, rave a hip hop je dáno zejména touto komunitou lidí, kteří si breakbeat oblíbili.

Jungle

Jungle je hudební styl, který se vyvinul ve Velké Británii v 1. pol. 90. let 20. stol. z Rave a obvykle je považován za zaměnitelný s Drum'n'Bass. Mezi těmito styly nejsou významnější zvukové rozdíly. Často je pojem Jungle spojován se staršími materiály z první poloviny 90. let (ovlivněnými Ragga a jinými černošskými vlivy), Drum and Bass je v podstatě pokračovatel Jungle, čerpající z jeho populárnosti, s novějšími hudebními prvky. Ačkoliv se oba termíny začaly vyskytovat zhruba ve stejnou dobu (1991 - 1992), jejich používání ovlivňovali zejména hudební publicisté, pro něž měl pojem Jungle zřejmě podobnou konotaci jako (nežádoucí) Rave. To byl patrně důvod, proč se přibližně od roku 1996 používalo téměř výhradně označení Drum'n'Bass a termín Jungle byl zapomenut. Pro některé je Jungle jen zkratkou pro Ragga Jungle (sporadicky též Jungle Techno) - původní termín, kterým se zrychlené breakbeatové skladby označovaly na začátku 90. let 20. stol. Svého vrcholu dosáhl Jungle v létě roku 1994, kdy se do britské UK Top Ten nejprodávanějších singlů dostaly skladby Original Nuttah (UK Apachi and Shy FX) nebo Inner City Life (Goldie presents Metalheads). Strukturu Jungle tvoří zrychlený, často vrstvený breakbeat, silná melodická (nejčastěji syntetická) Reggae basa a divoké syntezátorové staccato, to vše doplněno Raggamuffin vokálem či nejrůznějším samplováním.

Hardcore

Hardcore vznikl na začátku let devadesátých v Nizozemsku, konkrétně v Rotterdamu a s trochou nadsázky se dá říct že domovským klubem hardcoru je rotterdamský Parkzicht, který je znám svou otevřeností novým hudebním stylům. První track o kterém se dalo mluvit jako o hardcoru se jmenoval "We Have Arrived" od "Mescalinum United" a vyšel v roce 1990. Větší gabber boom ale zaznamenal teprve až track "Amsterdam, Waar Lech Dat Tan?" od "Euromasters", který vyšel v roce 1991 na dnes už legendárním labelu Rotterdam Records. Právě kvůli tomuto tracku označila média gabbery za tancující hooligans, protože sloganem "Amsterdam, waar lech dat tan?" vítali fanoušci Feyenoordu Rotterdam Ajax Amsterdam.
V letech 1992 - 93 se hardcore rozšířil do dalších oblastí Nizozemska a bylo založeno spoustu nových hardcorových labelů, hardcore se stává životním stylem a hlavním poznávacím znamením gabberů je velmi nakrátko střižený účes a to jak u kluků, tak i u žen, které však většinou mívaly vlasy vystříhány pouze po stranách. Oblíbené oblečení byly značkové sportovní soupravy. Právě kvůli tomuto byli gabbeři spojováni s hnutím skinheads nebo neonacisty, zazněly i takové názory že všichni gabbeři jsou příznivci krajní pravice nebo ji nějakým způsobem podporují. Právě kvůli své rychlosti a agresivitě hardcoru, byly hardcore parties navštěvovány příznivci ultrapravice nebo hooligans a nebylo vyjímkou že si hooligans znepřátelených klubů vyřizovali účty přímo na párty. Nakonec to dospělo k tomu že si hardcore DJs a producenti řekli, že o něco takového rozhodně nestojí a zavedly se opatření, které se snažily tomuto zabránit (např. United Gabbers against Rasism and Fascism). Proto ani dnes nemůžete jít v Nizozemí nebo např. v Německu na hardcore akci ve fotbalovém dresu, těžkých botách atd.
V roce 1993 se rozhodla organizace ID&T uspořádat první Thunderdome a vsadila na velkou mediální propagaci, která ji vyšla na plné čáře. Thunderdome se stal legendou a tato akce a kompilace s ní spojené stále pokračují. Koncem 90tých let procházel hardcore těžkým obdobím a další energií pro něj se stal tzv. Newstyle Hardcore, který je více melodičtější, pomalejší, ale zároveň temnější a tvrdší než oldskool hardcore. Prvním newstyle trackem byl "Intelligence Hardcore", vytvořený v roce 97 "Darkraverem" a "DJem Vincem". Centrem newstylu se stává vedle Nizozemí také Itálie. V současnosti oldskoolu až na vyjímky odzvonilo a patří newstyle hardcoru. A jak se stal Thunderdome téměř synonymem pro oldskool hardcore, tak to samé znamená pro newstyle Masters Of Hardcore.

Závěrem

Jak už jsem několikrát podotkl - DJ je hudební guru a většina jeho práce je pouze o hudbě. Je proto třeba znát ji a hlavně milovat. Čím více budete odhodláni hudbu mít rádi (jak se to pěkně rýmuje, že?), vězte, že tím větší máte šanci, aby vaše DJské vystoupení bylo více jedinečné a krásné. Chcete být DJ? Musíte být i velmi pozorným hudebníkem. Velmi často se tak stává, že DJ mimo pouštění hudby ji začne i sám skládat, což je podle mě ten správný krok jak se plně stylově vyhranit.