Chci být DJem: Mixujeme

Po velmi dlouhé době se k vám opět vracíme s naším seriálem pro začátečníky příhodně nazvaným Chci být DJem. V něm jsme vám dosud ukázali kdo je vlastně DJ, řekli jsme si něco o hudbě, technice a vyjmenovali si některé DJské termíny. Osnovu všech předchozích dílů můžete nalézt pod článkem. Ten dnešní bude patřit jádru celého DJingu - mixování.

Co je mixování a set?

Mixování je nejběžnější činností DJe. Je to prolínání dvou nebo více skladeb, které spolu tvoří jeden hudebně symetrický celek. Takto několik namíchaných celků tvoří jeden set, kterým se DJ prezentuje živě nebo ze záznamu. Pamatujte si také, že princip DJingu se s použitou technikou nemění. Je tedy jedno, zda hrajeme z gramofonu, CD přehrávače nebo z laptopu. Princip mixování zůstává vždy stejný. Pojďme tedy do toho.

Sluchátka - nejlepší přítel DJe

Sluchátka jsou velmi důležitým technickým vybavením každého DJe. Musí se v nich dobře cítit a musí v nich být hlavně vše slyšet. Při nákupu sluchátek doporučuji připlatit si za kvalitu, protože po dobu vystupování je prakticky člověk nesundá z krku. Každá příprava další skladby se totiž odehrává právě ve sluchátkách. DJ v nich slyší to, co bude v následujících několika minutách prezentovat publiku.

Správný set by měl splňovat tyto podmínky:

Stejné BPM (beats per minute)

Laicky řečeno by měl sedět beat na beat a to co nejpřesněji. Stejný rytmus u dvou nebo více skladeb je velmi důležitý. Pokud totiž skladby do sebe "nepasují", výsledný mix bude znít jako pěst na oko. Charakteristika průběhu úderů za minutu bývá někdy označována jako beat-grid.

Stejné hlasitosti jednotlivých skladeb

Nejvíce podceňovanou zásadou správného mixu je právě hlasitost dvou nebo více skladeb, které DJ mixuje. Nemají-li skladby správně srovnané hlasitosti, výsledek zní někdy daleko podivněji, než kdyby spolu tracky neseděli rytmově. Této chyby se dopouštějí velmi často i profesionálové nebo lidé, kteří své mixy zpětně neposlouzchají a neslyší tak chyby, které v klubu nebo na párty zaniknou. Vždy je třeba si své sety čas od času nahrát, byť jen kvůli kontrole. Jak a čím si nahrát svůj set se můžete dočíst v tomto článku.

Stejná nebo podobná tónina (key)

Pokud v mixu sedí rytmus i hlasitost, nemusí mít DJ ještě vyhráno. Tou nejtěžší částí mixování je totiž výběr tracků tak, aby jednotlivé tóniny skladeb tvořili hudebně sladěný celek. Může se totiž stát, že mix bude znít příliš falešně, což může ve výsledku "trhat uši" daleko víc, než nesprávný rytmus nebo hlasitost. Toto platí zejména, pokud je track vokálově nebo melodicky založen. V některých případech totiž tónina nehraje až takovou roli a ne vždy je třeba se podle ní řídit.

Jak mixovat

Univerzální návod na mixování a to jak z někoho udělat technicky zdatného DJe neexistuje. Za tím vším se totiž skrývají stovky hodin času stráveného tréninkem.

Můžu ti jen ukázat dveře, vejít už musíš sám.

Způsob mixování dělá z každého DJe unikátního umělce. Technik, kterými se dá mixovat, existují spousty. My si představíme některé z nich. Je třeba pochopit, že co hudební styl, to jiný způsob mixování. Hip-hop nebo R'n'B může k prolínání skladeb používat scratching, u Techna zase jistě potěší všechny fanoušky pod stagí rychlé střídání "šavlí" s aktuálním a mixovaným trackem. Zkrátka způsobů je mnoho a je na každém co si vybere a co bude používat. Všechny tyto techniky samozřejmě provádíme až ve schvíli, kdy máme ve sluchátkách řádně srovnány BPM obou (všech) tracků, srovnané hlasitosti a správně zvolený track.

Smyčka kroků, kterou DJ dělá vždy při přípravě tracku:

1. Pustit si do sluchátek vhodně vybraný track
2. Srovnat si BPM obou (všech) tracků pomocí pitch controlu
3. Srovnat si hlasitosti tracků
4. Provést mix na nový track pomocí korekcí, filtrů, crossfaderu nebo jinou technikou
5. Zastavit dohrávající track a vrátit se k prvnímu bodu

Pitch control aneb srovnáváme BPM

Srovnávání BPM bývá jedno z největších úskalí začínajících DJů. Je smutným faktem, že spousty začátečníků dá raději přednost automatickému srovnávání bez toho, aby se naučili nejprve srovnávat ručně. Každý DJ bez ohledu na to z jaké techniky hraje, by toto měl bez vyjímek ovládat.

Abychom mohli srovnat dvě nebo více skladeb (tato činnost se nazývá beat-matching), potřebujeme mít na každém přehrávači, ať už fyzickém nebo virtuálním, nástroj, který nám bude skladbu zrychlovat či zpomalovat. Tím nástrojem je právě pitch control (z dosl. překladu ovládání stoupání). Jedná se o speciální fader, který je opatřen stupnicí s volitelným nebo pevně daným rozsahem.

Rozsah je na každém přehrávači nebo gramofonu individuální. Mezi běžné standardy patří rozsahy 6, 8, 10, 12 a 16 procent. Vyjímkou není v dnešní době ani označení wide, což označuje hodnotu 100%. A k čemu nám vlastně rozsahy slouží? 

Přehráváme-li například track s hodnotou BPM 130, při 10% rozsahu jsme schopni pomocí pitch controlu měnit rychlost tohoto tracku v rozmězí od 117 do 143 BPM. Při 6% rozsahu pak od 122,2 do 137,8 a při 16% od 109,2 do 150,8. Čím nižší rozsah, tím více dílků na stupnici pitch controlu, což znamená i větší přesnost při dorovnávání skladeb. Vyšší rozsah nám zase umožňuje dostat se na hodnoty BPM, které by nám s nižším nestačili. Používá se u tracků s vysokým rozdílem BPM.

Nevýhodou pitch controlu je, že se změnou rychlosti tracku se nám logicky mění i jeho tónina. Pokud tedy rychlost změníme příliš, bude výsledný tón znatelně jiný než původní. V drtivé většině je ale rozdíl BPM tracků stejného hudebního stylu velmi malý a tak není odchylka až tak markantní. Někdy je však potřeba mít tóny skladeb úplně stejné, a tak byla vymyšlena funkce Master tempo nazývána někdy jako Key lock, která nám výšku tónu uzamyká. Jak tato funkce podrobněji funguje, se můžete dočíst v tomto článku.

Nyní si pojďme beat-matching vysvětlit na jednoduchém příkladu. Představte si, že po silnici jedou dvě auta (viz obrázek výše). Zelené auto jede rychleji než fialové. My ale potřebujeme, aby obě auta jela přesně vedle sebe. Vzhledem k tomu, že nechceme omezovat rychlost zeleného auta, přidáme prudce plyn ve fialovém. Přidáváme plyn, dokud se nesrovnáme se zeleným autem, poté plyn ubereme a ubíráme do té doby, dokud obě auta nepojedou vedle sebe. Nyní již plyn jemným přidáváním a ubíráním korigujeme do té doby, dokud auta nepojedou stejnou rychlostí a přesně vedle sebe. Když si plyn nahradíme pitch controlem a auta skladbami v přehrávačích, máme vysvětlen princip beat-matchingu.

CUE body - odsud to hraje

CUE (z angl. narážka) slouží k označení bodu, odkud se skladba bude přehrávat. Bez ohledu na aktuální pozici tracku je pozice CUE vždy stejná a pevně daná s přesností na milisekundy. V závislosti na použité technice lze vytvářet jeden nebo více takových bodů. A k čemu vlastně tato funkce slouží?

Je to hlavně obrovský šetřič času. Pokud si chce DJ například poslechnout část skladby, najde a označí si neprve začátek pomocí CUE bodu a track si poslechne. Tlačítkem CUE se pak může ihned pohodlně vrátit zpět bez toho, aby začátek musel pracně vyhledávat. Úspora času je totiž při živém vysoupení velmi důležitá.

Korekce - další základ mixování

Korekce na mixpultu nebo v programu jsou velmi klíčové. Rozdělují nám totiž celé slyšitelné zvukové pásmo (20Hz - 20KHz) zpravidla na tři (někdy čtyři) základní frekvenční pásma: výšky - hi, středy - mid (u některých mixpultů jsou středy rozděleny ještě na dva) a hloubky/basy - low. Ty můžeme pomocí otočných potenciometrů - knobů korigovat a měnit. Frekvenční intervaly, do kterých jsou jednotlivé knoby rozděleny, jsou vždy záležitostí daného mixážního pultu nebo softwaru. Více o korekcích a ekvalizérech se můžete dočíst zde.

Způsob mixování čistě pomocí korekcí je dost individuální, za to však podle mě velmi přesný. Účelem je při mixu dostat korekce všech skladeb (budeme se dále bavit jen o dvou skladbách) do rovnováhy tak, aby každý track nezněl příliš udušeně nebo naopak přebuzeně. Ideální je stáhnout basy tracku, který budeme mixovat, na minimum. Středy a výšky ubrat podle potřeby tak, aby se druhý track pouze tiše naznačil. Až do té doby máme fader (šavli) daného kanálu úplně dole. Teprve nyní pomalu přidáváme a druhý track se nám objevuje i v éteru. V tu chvíli buď pomalu nebo náhle změníme polohu basového knobu prvního tracku na minimum a u druhého (mixovaného) dáme basy do středové/nulové polohy. Ve vhodný moment pak ubíráme výšky a středy první skladby, zároveň přidáváme výšky a středy u druhé. Vše je třeba dělat ve správný okamžik a vždy se řídit svým instinktem. Napoprvé se to nepovede nikdy a je třeba vše důkladně trénovat. Znovu opakuji, že se nejedná o univerzální omáčku, protože mixování každého tracku je naprosto individuální a co může fungovat u jednoho, nemusí fungovat u druhého.

Filtry a efekty - příjemný komfort

Filtry nepřímo souvisí s korekcemi. Mají podobnou funkci, ale každý funguje trochu jinak. Zatímco korekcemi zesilujeme nebo zeslabujeme hlasitost daného frekvenčního pásma (výšky, středy, hloubky), filtr nám dané pásmo omezuje - filtruje. Zejména v DJingu se nejčastěji používají dva typy filtrů: low-pass (dolní propust) a high-pass (horní propust). Dolní propust nám propouští jen dolní frekvence v závislosti na úrovni nastavení knobu a horní propust nám propouští jen ty horní. Filtr, který můžeme vidět na obrázku výše (knoby pod nápisem COLOR), to je vlastně takový hybrid. Na mixpultu DJM-800 výrobci tyto dva filtry spojili do jednoho knobu, kde na levé půlce ovládáme low-pass a na pravé high-pass filtr.

A jak lze využít těchto filtrů k mixování? Možností je opět mnoho. Můžeme například kombinovat nastavení korekcí a přidávání/ubírání filtru. V případě potřeby rychlého mixu jsme zase schopni na patřičném místě skladby stáhnout úroveň high-pass filtru druhého (mixovaného) tracku, rychlým pohybem stáhnout high-pass u prvního a druhý zároveň stejně rychle uvést do středové (nulové) polohy. Tím rychle změníme aktuální track na nový a pokud to provedeme na ideálním místě, výsledek určitě potěší.

Efekty jsou kořením každého setu. Pokud jsou užívány s mírou, rozvahou a na správných místech, je každý efekt opravdovým příjemným komfortem. Více se o efektech rozepisujeme v dílu o Technice v části mixážní pulty - efektová jednotka.

Crossfader - nástroj scratchingu

Crossfader... Pro spoustu DJs nepotřebná věc, pro profesionální hip-hopové a r'n'b DJe nástroj ke scratchingu. Divili byste se kolik DJs (většinou ti, kteří tráví svůj DJský čas pouze v klubech a netrénují doma), nemá tušení k čemu crossfader vlastně slouží. Je to vertikální fader ("šavle"), kterým se přesouváte z jednoho kanálu na druhý podle určité charakteristiky průběhu. U lepších mixpultů si pak můžete charakteristiku průběhu měnit. Nejčastěji je nabízeno několik režimů průběhu znázorněné křivkou. Běžným standardem je pak režim cut. Ten umožňuje scratchujícím DJům doslova useknout právě hraný track a ihned uvést jinou skladbu nebo sample. Více vám napoví video.

Na závěr

Těžce na cvičišti, lehce na bojišti.

Mixování je vizitkou každého DJe. Čím více času strávíte tréninkem doma, tím více toho budete schopni předvést vašemu publiku. Nebojte se experimentovat a zkoušet nové techniky. Přejeme hodně štěstí při tréninku!