Chci být DJem: Technika

Ve třetí řadě cyklu "Chci být DJem" si ukážeme jakou techniku DJové používají, jaké vybavení pro své triky potřebují a jak vybírat ze sortimentu zboží, které nám výrobci DJských systémů nabízejí.

Na penězích (ne)sejde

S prvním problémem se budete potýkat hned na začátku, tedy alespoň u mě to tak bylo a myslím, že se najde většina lidí s tímto problémem. Jsou to peníze. Totiž k tomu, abyste mohli začít doma trénovat s hraním, je potřeba zakoupit ne příliš levnou techniku. Zařízeních sloužící k mixování existuje v dnešní době nepřeberné množství, avšak s různou kvalitou a cenovými rozdíly. Obecně platí, že čím více investujete do nové techniky, tím více na tom v budoucnu vyděláte, což vám řekne každý zkušený DJ. Velmi levné a nekvalitní vybavení se vám totiž za krátký čas i opatrným a jemným užíváním rozbije a vy budete muset střádat finance na nové. Zde se skutečně šetřit nevyplatí a pokud máte alespoň trochu možnost, zbytečně přehnaně nešetřete.

Mixážní pult

Mixážní pult (mixák; mixpult) je zařízení, které laicky řečeno shlukuje signály jdoucí dovnitř do jednoho nebo více výstupů, nejčastě do hlavního výstupu (master out). Provést by to měl co nejkvalitněji a v ideálním případě tak, že vstupy, které jdou do mixážního pultu, budou stejně kvalitní i na výstupu. A právě většinou podle ceny a tím pádem dle celkového provedení je pak takový mixpult více či méně kvalitní. Avšak nenechte se zmást jen krásným vzhledem. Takový nekvalitní mixpult může na první pohled vypadat velmi přitažlivě, nicméně důležité jsou technické parametry. Teprve ony dělají mixážní pult plnohodnotným nástrojem pro DJing.

Mixpulty bychom mohli rozdělit na dva tábory. Jedním by byl pultík pro scratching nebo-li turntablismus (battle) a druhý klubový (club). Co má obě rozdělení společné je to, že je od nich vyžadována extrémní výdrž a bytelnost. Ani v jednom případě nesmí selhat jak technické vlastnosti tak i fyzická odolnost. Oba typy jsou tak většinou navrženy z velmi odolných materiálů. To však s sebou přináší nepříznivě vysoké ceny.

Od battle mixů se očekává přehledné a jednoduché rozmístění ovládacích prvků a velká náročnost se zde klade hlavně na crossfader. Ten musí být umístěn tak, aby co nejméně překážel DJským rukou. Většina takových pultíků má namísto klasického použit tzv. VCA crossfader. To znamená, že hlasitost obou kanálů není přímo řízena rezistorem, nýbrž napětím. Odstraňuje se tak šum, který vzniká při opotřebované kolejnici samotného crossfaderu, jenž je ale i přesto v případě poškození dobře vyměnitelný. Celkový design už začíná i na rozměrech mixu, které jsou zpravidla užší než klubové. Také narozdíl od nich scratch mixy většinou postrádají efektovou jednotku, displeje a vlastně cokoliv, co by mohlo překážet. Nutno podotknout, že battle pulty se vyrábějí pouze dvoukanálové. DJ - turntablista jich většinou více nepotřebuje. Jedním z typických zástupců této ligy je např. Vestax PMC-06 (vlevo).

Klubové jsou od battle mixů dost odlišné. Velikostí jsou mnohem větší a obsahují někdy dva, většinou však více kanálů. Typ "Club" se jim říká z toho důvodu, že jsou obvykle využívány v klubech, kde je potřeba připojit více než dvě zařízení (většinou 2x cd přehrávač + 2x gramofon) pro jednoduchost bez potřeby přepínat vstupní kanály (line/phono). Takový pult většinou vlastní svou efektovou jednotku, popřípadě displej s BPM počítadly, sampler a další prvky, které battle pult nemá. Dá se říci, že tento typ je takový jednotný celek složený z více prvků pro co největší možné využití. Jedním z takových zástupců je např. Pioneer DJM-800 (vpravo).

Samozřejmě výběr se nebude vztahovat jen na kvalitu zvuku, ale také na ostatní parametry, kterými jsou:

• Počet kanálů: Určuje nám kolik zvukových zdrojů může hrát současně do jednoho nebo více výstupů. Každý jednotlivý kanál nám umožňuje v jednu chvíli přehrávat pouze jeden zvukový zdroj (cd přehrávač/gramofon/počítač atd.). Na obrázku je mixpult 3-kanálový (má tři fadery) - umí tedy přehrát tři na sobě nezávislé zvukové zdroje. Většina mixážních pultů je vybavena přepínačem, který nám umožňuje připojené zdroje na každém kanálu přepínat, takže máme-li připojen například cd přehrávač a gramofon na stejném kanálu, můžeme mezi nimy vybrat, nikdy však nedocílíme souběžného přehrávání zvukových zdrojů na jediném kanálu.
• Efektová jednotka: Některé mixážní pulty obsahují tzv. efektovou část. Ta nám umožňuje vytvářet při živém vystoupení úpravu zvuku v reálném čase a provádět tak velmi působivé efekty, které hudbě při dobře nastavených parametrech a zvoleném profilu dodají na větší působnosti. Efektová jednotka se skládá z elektronického obvodu, který řídí tzv. efektový procesor obsahující A/D a D/A převodník. Zvuk je přiveden do onoho A/D (Analog to Digital) převodníku, kde je transformován na digitální signál a následně upraven a odeslán do D/A (Digital to Analog) převodníku, který ho transformuje zpět na analogový signál a ten je zaslán na výstup. Efektových profilů existují stovky, ne-li tisíce. Aby si zvukaři zjednodušili práci, dali známým profilům specifická jména. Uvedeme jen některé: Flanger, Phaser, Chorus, Wah-wah a Compressor. Pro DJe určitě užitečná věc, která zaručeně obohatí váš výstup a bezesporu zaujme posluchačovo ouško.
• Mikrofonní vstup: Slouží k připojení jednoho nebo více mikrofonů. Dnes má většina pultíků tento konektor připraven. Rozhoduje zde především způsob použití. Na doma obvykle mikrofonní vstup nepotřebujeme, zatímco v klubu uvítáme klidně i dva nebo více mikrofonních vstupů.
• Rozměry: Rozměry jsou při výběru mixážního pultu velmi důležité. Některé jsou navrženy pro položení na stůl nebo DJ stage bez možnosti je kamkoliv připevnit, což je vhodné zejména pro mobilní DJe. Jiné mají možnost uchycení pomocí rámu, který přečnívá přes tělo mixpultu a obsahuje v sobě otvory pro šroubky. Tento typ se používá v klubech, kde se s technikou nemanipuluje. Ta se totiž připojí a do jejího chodu se už nepotřebuje dále zasahovat. Zařízení je upevněno a "nejezdí" nám pak při mixování po stole. V kombinaci obou typů se pak vyrábí pultík, který co do výšky rozměrově moc velký není, za to je ale roztáhnutý do šířky. Jeho využití najdeme v případě umístění do 19" (19ti palcového) racku, do kterého se připevní. Posledním rackovým typem, který se příliš nepoužívá je klasický rackový mixpult, který se montuje do klasického výškového racku. Vyhovuje tak mobilním DJům, kteří často říkávají: "Tohle se mi nikam nevejde". Některé mixpulty mohou být nakloněny o 45° - zejména ty klubové, aby DJovi poskytly dobrou viditelnost na ovládací prvky bez toho, aby se musel nad pult naklánět.

Gramofony

Gramofon jako DJský nástroj se začal používat už v roce 1940 a po více jak 70ti letech je stále mezi DJi hojně používán. Možná si říkáte, proč ještě v dnešní době používat tak zastaralé zařízení, když na světě jsou již několik let kvalitní DJské CD přehrávače s USB čtečkami, MIDI zařízení, počítače apod. Je to z toho důvodu, že mezi DJi je gramofon věčným symbolem samotného DJingu. Kvalitní a dynamický zvuk dělá z gramofonu nástroj, který se nevyrovná žádnému jinému přehrávači na světě. Ani CD/DVD a už vůbec ne MP3 nosiče nemají takovou kvalitu jako právě klasická vinylové deska. Princip gramofonu spočívá v jehle, která při přehrávání na desce "jezdí" po drážkách a v závislosti na výstupcích desky je v dlouhé drážce zvuk interpretován skrze jehlu do výstupu.

Gramofony bychom mohli rozdělit na dva typy - řemínkový a s přímým náhonem. Řemínkové typy bývají zpravidla velmi levné. Je to dáno tím, že jejich talíř je poháněn řemenem. Při dotyku desky se tak rychlost přehrávání změní, což je pro DJe nežádoucí. Pro začátečnický trénink je ale výborným pomocníkem, protože DJ se tak naučí nesahat tolik na desku a nesrovnát jen za pomoci dotyku desky. Nicméně se doporučuje kupovat gramofon s náhonem přímým. Ten je poháněn silným magnetem, jehož princip je velmi podobný například větráku. Narozdíl od něj však přesnou rychlost gramofonu udává součástka, které se říká krystal. Pomocí ní je pohon řízen a má za úkol za jakýchkoliv podmínek udržet talíř na stejných otáčkách dle hodnoty pitch controlu. Více než typickým zástupcem této třídy je první DJský gramofon na světě SL-1200 od firmy Technics, dnes vyráběný pod označením SL-1200mk2 (resp. SL-1210mk2 v černé barvě), popřípadě s jeho novějšími zástupci SL-1200mk5g (SL-1210mk5g). Tento gramofon je vyráběn více jak 30 let a za svou dobu vytvořil absolutní legendu mezi gramofony. Neexistuje žádný DJ, který by tyto stroje neznal. Doba jde však neustále dopředu, stejně tak i konkurenční výrobci a tak není divu, že byla legenda před pár lety svými funkcemi překonána jinými typy konkurenčních firem Stanton, Vestax, Reloop apod. Přesto je můžeme díky své rozšířenosti a oprávněné oblíbenosti nalézt na většině DJských stagích v českých i zahraničních klubech.

Prvky gramofonu

1. Talíř
2. Ukazatel rychlosti
3. Světlo
4. Vypínač pohonu motoru
5. Start/Stop tlačítko
6. Přepínače rychlosti 33/45RPM
7. Pitch control
8. Přenoska s jehlou
9. Head-shell
10. Ramínko
11. Závaží ramínka
12. Antiskating
13. Zdvihač ramínka
14. Adaptér na 7" desky

Přenoska s jehlou

Tak to vezmeme hezky po pořádku. Gramofonová jehla je jedna ze základních prvků umožňující zvuku být věrný a čistý. Jehly můžeme rozdělit na dvě skupiny a to dle svého tvaru hrotu - sférické a eliptické. Sférické přenosky (z angl. Sphere = koule) jsou, jak název sám napovídá, kulaté. Tento typ přenosek najde uplatnění zejména u klubových DJs, kde svými vlastnosti vyhovuje "ne-skrečovacím" podmínkám. Její tvar totiž plně nezapadá do vinylové drážky a při skreči má tendenci z takové drážky vyklouzávat. Kvalita zvuku u tohoto typu je však velmi vysoká. Oproti tomu eliptické přenosky bývají jako stvořené pro skrečování a turntablisty. Tvar elipsy (proto eliptická, laicky řečeno "šišatá koule") perfektně sedí v drážce a při skreči nemá takovou tendenci z drážky vyklouzávat. Je nutno však podotkout, že závislost vyskakování jehly a tedy následně i ramínka z drážky je ovlivněno nejen typem jehly, ale také správným seřízením závaží ramínka, popřípadě přenosky. Přenoska s jehlou tak slouží k přenosu mechanického otisku zvukové stopy na elektrický signál pro další zpracování. Vzhledem k miniaturním rozměrům jednotlivých klíčových mechanických částí přenosek a s ohledem na nezřídka exotické použité materiály není divu, že jejich cena u laika často vyvolává přinejmenším překvapení. Platí zde ale fakt, že čím kvalitnější přenoska, tím lepší výsledný zvuk.

CD přehrávače

Princip hraní na CD přehrávačích a gramofonech je velmi podobný. Do roku 2001 byl však vzdálenější
než dnes. V roce 2001 přišel totiž přední výrobce DJské techniky Pioneer s revolučním CD přehrávačem nazvaným CDJ-1000 - prvním CD gramofonem, který byl schopen jako první napodobit reálný scratching. Tento typ se tak velmi rychle rozšířil a je stejně hojně rozšířen jako například gramofon Technics SL-1200mk2, který najdeme ve většině klubů u nás i v zahraničí. Rozdílů oproti gramofonu je několik. Asi první vás upoutá displej a malý talíř, kterému se u CD přehrávačů říká JOG kolo. Tím ovládáte track a umí-li to daný přístroj, pak i scratchujete. Pokud jsme u gramofonu nastavovali jehlu na počáteční pozici skladby, pak u CD přehrávače žádnou jehlu pochopitelně nenastavujeme. Výrobci si však pomohli a jejich fantazie vytvořila funkci, o které se hovoří jako o CUE. Tlačítkem s tímto pomocníkem nastavíme počáteční bod (popř. beat chcete-li) tracku pro následné přesné "odpálení" (okamžité přehrání - instant play). Přesnost takového přehrávání se pohybuje zpravidla kolem hodnoty 0,01 vteřin, což je pro lidské ucho naprostý okamžik. Obyčejné přehrávače, které nemají funkci okamžitého startu jsou pro DJing prakticky nepoužitelné.

Přehrávače bychom mohli rozdělit na dva základní typy, a to double a single. Double (z angl. dvojitý) CD jsou ve směs pozůstatkem z dob minulých. Období CD přehrávačů začínalo právě na těchto typech. Základní koncepce je založena na spojených dvou ovládacích jednotkách (nebo také kontrolérů) s displeji a JOG kolečky ovládající separovanou soustavu dvou CD mechanik. Tento typ byl a je výhodný zejména v klubech, kde se nabízí zabudování takových zařízení přímo do DJ stage. Své uplatnění najdou i u mobilních DJů, kteří je nejčastěji montují do svých přenosných racků. Typickými zástupci této skupiny jsou například: Pioneer MEP-7000, Denon DN-D6000, American Audio VELOCITY MP3 a další. Ve směs lze ale říci, že většina DJů tyto přehrávače nemá příliš v lásce a dávají raději přednost typu druhému. Single (z angl. jednotný/samostatný) zařízení jsou totiž to, co uvidíte v této branži nejčastěji. Jedná se o samostatnou jednotku obsahující jedinou mechaniku a velikostně rozhodně gramofon nepředčí, spíše naopak. Obliba tohoto typu je očividní.
Vychází totiž z koncepce gramofonu a DJ má při mixování pocit jakoby s nimi skutečně pracoval. O popularitu single CD přehrávačů se nepochybně postaral výrobek opět z dílny Pioneer nazvaný CDJ-100. Jeho oblíbenost je i po více jak deseti letech stále velmi vysoká a to zejména pro svou "nezničitelnou" kvalitní SONY mechaniku a slot-in vkládání. Typickými zástupci této řady jsou: Pioneer CDJ-1000 MK3, Denon DN-HS 5500, Technics SL-DZ 1200 a další.

Efektové jednotky

Řekli jsme si, že některé mixážní pulty obsahují tzv. efektové jednotky. Ty se samozřejmě neimplementují jen do mixážních pultů, ale vyrábějí se i jako samostatné funkční celky. Samozřejmě takový převodník nemusí být pouze jeden. Pokud máme dva, můžeme je připojit k jednotlivým přehrávačům a máme tak kontrolu efektů na obou zařízeních, což na mixu přidá působnosti a DJovi to nechá volnější ruku pro jeho fantazii. Typickými zástupci této kategorie jsou: Pioneer EFX 500, Korg Kaoss Pad 3, Behringer DFX69 Tweakalizer a další.

Digitální svět v novém miléniu

Od roku 2001, kdy Stanton koupil DVS technologii zvanou Final scratch, začal mít DJing nový rozměr. Dnešní digitální DJ totiž nenosí těžké kufry s deskami nebo mnoho cédéček, které se mohou kdykoliv poškrábat a znemožnit tak hraní. Vítejte na prahu nového milénia v oblasti digitálního DJingu a MP3 hudby. Výbava takového digitálního DJe se skládá z několika druhů zařízení. Základním prvkem je počítač nebo laptop chcete-li společně s kontrolérem (ovládacím prvkem). Tento kontrolér může být různý. Nejčastěji se ale jedná buď o MIDI kontrolér nebo o tzv. DVS systém. MIDI kontroléry nejsou nic jiného, než "další klávesnice" pro váš computer, lépe řečeno pro váš DJský software. Jednoduché, ale prosté. Je uzpůsoben funkčně i vzhledově tak, aby co nejlépe splňoval požadavky DJů na mixování. Bývá nejčastěji opatřen konektorem USB (případně firewire), kterým se propojuje se samotným počítačem. Stisknutím tlačítek, točením JOGu, hýbáním pitche - tím vším ovládáte program, který hudbu následně přehrává.

Oproti tomu DVS (Digital Vinyl System) má jako kontrolér použitu původní DJskou techniku, tzn. CD přehrávače nebo gramofony. Pomocí speciálních časově kódovaných desek/CD obsahující ovládací zvuk pro DJský software tak můžete pomocí klasického náčiní ovládat MP3 hudbu ve vašem laptopu. Při hraní tedy v DJovi navodí pocit, že hraje ze skutečných CD nebo vinylů. Analogový signál přicházející do vstupu zvukové karty je převáděn z gramofonu/CD do PC, kde je programem zpracován a výsledný sound je zpět odeslán do výstupu zvukové karty, která může tento zvuk vyslat například do vstupu mixážního pultu a následně třeba do repro soustavy. Oba typy takového hraní však vyžadují zvukovou kartu velmi kvalitní. Takovou, která je schopna zpracovat zvuk v tzv. ASIO módu, což umožňuje navodit pocit reálného přehrávání. Říkám slovo navodit, protože praktická minimální latence činí od prvotního impulzu do finálního zpracování zvukovou kartou asi 1ms, což je pro lidské ucho takřka nezaznamenatelné.

Vše dvakrát

Práce DJe vychází mimo jiné i z přechodu jednoho tracku na druhý. Aby toto bylo technicky možné, má DJ vždy dva přehrávače. Je jedno, zda se jedná o dva gramfony, CD přehrávače, virtuální decky (digitální DJing) nebo jednoho single přehrávače, který dokáže zahrát dva tracky najednou. Tak jako tak, vždy jsou přítomny dva prvky, které dokáží zahrát dva tracky nezávisle na sobě. Bez předchozí přípravy a dvou přehrávacích jednotek na sebe navazující set vytvořit nelze. To je důvod, proč na akcích vídáme DJe vedle mixpultu se dvěma a více zařízeními. Zkušení DJové dokáží yužít potenciálu čtyř a více přehrávačů najednou, to však vyžaduje jistou zručnost a mnoho času stráveným tréninkem.