Zvukový time warping, master tempo, key lock

Pro hodně DJů velmi používaná funkce, pro některé trn v oku při poslechu. Co je to time warping nebo master tempo, jak funguje, jak se používá, jaké jsou jeho výhody a nevýhody? To vše se dozvíte v následujícím článku.

Co to je zvukový time warping

Jak time warping funguje?

Hlavní princip této "časové bouře" spočívá v tom, že dojde k matematickému rozkouskování zvukového průběhu na tisíce (a více) kusů. Takovému rozkouskovanému průběhu budeme říkat rastr. V závislosti na tom, jak kvalitní je rastr, tak kvalitní pak bude konečný výsledek ro/ztaženého průběhu. Kvalitu rastru ovlivňuje jediný parametr, jímž je počet kusů, na které se onen zvuk rozkouskuje. Samotné rozdělení zvuku na velmi krátké částečky by nám samo o sobě nemohlo zvuk nijak ovlivnit. To způsobí až přidání nebo odebrání specifického počtu takových dílků v závislosti na tom, jak moc chceme zvuk prodloužit nebo zkrátit. Pokud se zvuk zkracuje, budeme specifické dílky odebírat. Pokud se však bude zvuk prodlužovat, pomůžeme si tak, že budeme klonovat (kopírovat) sousední dílky oněch označených sekcí. Tím dojde velice snadno k prodloužení.

Time warping  můžeme rozdělit na dvě skupiny dle použití. Tvoříme-li ve studiu, čas strávený převodem pro nás není až tak důležitý. Takový time warping můžeme označit jako post-průběhový (z angl. post-processing). Znamená to, že nejdříve zadáme parametry převodu a teprve po té fyzicky zvuk natahujeme. Druhý způsob najde uplatnění zejména v živém vystupování (např. v DJingu), kdy požadujeme s nastavenými parametry převádět ihned v reálném čase. Proto by se dal tento průběh nazvat jako reálný. I přesto, že s některým softwarem vystupujeme naživo, můžeme si předem rychlostně připravit (nawarpovat) dané tracky a ty jsou pak interpretováný do éteru. Typickým příkladem je například Ableton Live.

Hlavní rozdíl mezi reálným a post-průběhovým způsobem kromě rychlosti s jakou se nám daný zvuk převede je ten, že reálný průběh je zpravidla podstupován s výrazně nižší kvalitou (zejména díky méně výkonnějšímu výpočetnímu procesoru). To může způsobit problémy jako vynechávání drobných částí ve zvuku, na které trpí zejména zvuk s pravidelnými basovými údery apod. V čistém vokálu tyto neduhy většinou nerozeznáme. Hlavní příčina spočívá v tom, že rastr, jež je pomocí zařízení sestaven, rozseká zvuk na méně částí po delších kusech, což mu sice uštří práci a nezbytný čas pro výpočet, nicméně to může zanechat výše zmíněné neplechy. Ty nepotěší zejména DJe, protože basové údery jsou téměř v každém tracku.

Master tempo/key lock aneb time warp v DJingu

DJské přehrávače a digitální gramofony si vytvořili pro tutéž věc jiný název. Time warp se v DJingu označuje zpravidla jako master tempo či key lock. Oba názvy znamenají totéž a platí pro ně stejný význam principu reálného warpování. Při stlačení tlačítka se klasická změna rychlosti mění na time warp. Skladba tedy při změně své rychlosti nezmění tón, má stále stejné hlavní tempo (proto z angl. master tempo) a track je přehráván s tempovým zámkem (proto z angl. key lock). Jak jste se mohli dočíst výše, nevýhoda této funkce spočívá v jejím občasném nesympatickém chybějícím dílku. To způsobuje např. v beatu useknutí, což nepůsobí příliš vábně.

Závěrem

Faktem zůstává, že většina DJs má master tempo na svém CD přehrávači nebo gramofonu vypnuté. Dle mého názoru při mixování nedochází k tak drastickým změnám v rychlosti mezi dvěma tracky natolik, aby bylo nutné master tempo používat. Do té doby, než výrobci odstraní onen drobný detail v chybějících dílcích, bude alespoň pro mne otázka time warpingu s DJingem definitivně jasná. Co lze však plně využít, je samozřejmě post-procesní způsob, který nabízí velmi věrné výsledky, které již neobsahují zmíněné neduhy. Je však jen otázkou času, kdy nás světoví výrobci Djské techniky překvapí a vybaví přehrávače modernějšími typy procesorů.