Chris Sadler: Buď se vyvíjíš nebo umřeš

V této nepravidelné rubrice na vás dnes čeká další z rozhovorů. Dnes to není nikdo menší, než samotný Chris Sadler - rezident našlápnuté pražské párty Climax, jež se dnes podrobí mým sedmi otázkám. O Chrisovi toho bylo napsáno spousty a proto jsem se soustředil na zcela odlišné dotazy, které ještě nepadly v žádných internetových rozhovorech. Jste-li zvědaví, jak Chris odpovídal, pak čtěte dále...

Z Chrisova života

Chris je původem z Nottinghamu. Poprvé se setkal s taneční hudbou při pravidelných návštěvách klubu Cream a Atomic Jamu ve Velké Británii a zanedlouho si přinesl pár levných gramofonu a mixážní pult a pokud zrovna nebyl v klubu, piloval v ložnici svůj DJing.
Poprvé veřejně vystoupil v Liverpoolském baru Baa v roce 1992 a během svých studií na univerzitě si na své konto připsal příležitostné účinkování na parties, v barech a klubech ve Wolverhamptonu a v Liverpoolu. V té době začal provozovat malé, ale populární páteční party Recycle v průmyslovém prostoru nad Wolverhamptonskou hospodou.

V roce 1996, když ukončil studia na univerzitě s vyznamenáním v oboru biomedicíny, se Chris odstěhoval do Prahy, aby poznal místní životní styl a získal zkušenosti s DJingem. Během prvních několika měsíců v Praze chodil od klubu ke klubu a nabízel své demo nahrávky, což melo za výsledek pravidelné osmihodinové sety v klubu Újezd na gramofonech a pultu, které si musel obstarat sám. Po pár měsících přinesla tvrdá práce ovoce - agentura Lighthouse ho požádala o účast na prestižních akcích, kde hrál po boku Davea Clarka, Davida Holmese, Nicka Warrena a Darrena Emersona.

Na počátku roku 1997 se Chris dal dohromady s promotérem Klubu X Nigelem Demonem a začal spolupořádat a hrát na pravidelných sobotních akcích v klubu opět pod názvem Recycle. Party zaznamenala již od prvního uskutečnění nečekaný úspěch a Chris tam každou sobotu hrál spolu s nejlepšími českými DJs až do roku 1998, kdy byl klub uzavřen. Během té doby se Chrisovo jméno začalo čím dál tím častěji objevovat na plakátech největších a nejlepších parties v Praze. Chris hrál pravidelně pro obrovské davy lidí po boku tak uznávaných umělců jako je Josh Wink, Colin Dale, Bushwacka a Luke Slater a jednou si dokonce zahrál speciální jungle set s Roni Size.

Mezitím se Chrisova pověst rozšířila i mimo Prahu a začaly přicházet nabídky z celé země. Chris tak najezdil tisíce kilometru napříč Českou Republikou a hrál téměř ve všech větších a také v mnoha menších městech.

Ke konci roku 1997 převzal Chris pražskou pobočku bookingové agentury dy-na-mix, která byla ve Velké Británii pod vedením legendárního Eddie Richardse vůbec první bookingová agentura pro DJs. Během svého působení v dy-na-mixu dovezl Chris do České Republiky mnoho britských undergroundových hrdinu, jako byli Charles Webster, Nathan Coles, Phil Perry, Eddie Richards, Malcolm Duffy, D.I.Y. a Richard Sen.

V roce 1998 nejlepší pražský klub Roxy, Mecca a světoznámá Radost FX jej začali pravidelně bookovat na své parties; dále hrál po celé republice a začal hrát i v zahraničí - v Německu, Rakousku a na Slovensku - na jedné listině se jmény jako Paul Oakenfold, Derrick May a C.J. Bolland. Dále také experimentoval jako promotér a na jednorázové vyprodané akci v Praze dovezl DJs Kenny Hawkese, Iana Pooleyho a Petea Hellera. Konec roku 1998 zastihl Chrise jako rezidentního DJe na měsíčních parties Climax v Roxy, kde hraje před zaplněným sálem dodnes, což dělá z Climaxu nejdelší fungující klubovou noc v historii českého tanečního scény. Tuto noc nedávno popsal slavný Anglický časopis Mixmag jako "epicentrum zdravé funky house scény" v České Republice.

V roce 1999, Chris poprvé začínal produkovat vlastní hudbu. Výsledek bylo „Take This" na C.D. Trans-Atlantic Sessions. V Roce 2000 bylo vydáno jeho skladbu „Come" a pak „2 Fukt 2 Funk" na Beeswax Records, což podobně jako jeho oficiální mix C.D. na labelu Next Era, vyprodal všechny kopie. Samozřejmě nebylo to naposled co Chris byl ve studiu a dále skládá tracky a remixy pro různé labely a kompilace. Pravděpodobně největší úspěch zaznamenala jeho skladba „Attack Of The Grok", která byla podepsána u proslulého labelu Ericka Morilla – Subliminal Records, a teď čeká na oficiální vydání.

Za ty léta, si Chris upevnil svou pozici nenahraditelné součásti české taneční scény, hrál pravidelně více než 100 bookingů ročně a na akcích s účastí až 30 000 lidí. Výsledky několika anket jsou důkazy o jeho popularitě: v roce 1999 Chris byl zvolen mezi 3 nejlepší DJs v zemi čtenáři časopisu Trip a na stránkách Techno.cz, v 2000 čtvrtý místo Czech Dance Music Awards a v 2003 druhý místo v anketa DJ Of The Year na stránkách Technisco.cz. Právě v Czech Dance Music Awards se Chris umístí každý rok v top 10 už od založení této anktey. Mezi výjimečné momenty v jeho kariéře patří hraní v mrakodrapu v Tokiu, na festivalu na pláži v Chorvatsku, na Mayday Polsko a třikrát na Creamfields ČR nebo s umělcema jako jsou Basement Jaxx, Danny Rampling, Sasha nebo Chemical Brothers.

Chris taky má za sebou zkušenosti v moderování na radiu Fajn, Vox, Kiss a Radia 1 a současně spolumoderuje čtvrteční taneční show na Fun One Station, která se vysílá přes kabelovou televizi nebo internet.

Chris si již získal své stálé příznivce a o jeho povznášející, působivý a funky house je nyní vetší zájem než kdykoli předtím.

(převzato z www.chrissadler.com)

Rozhovor

1. Jako rodák z Anglie jsi kdysi v jednom rozhovoru naznačil, že Česká republika je hudebně poněkud více komerční. Za tu dobu, co jsi v Praze, změnil se v tomto ohledu tvůj názor?
Nejspíš jsem tohle řekl v době, když super cluby v UK jako Cream zavírali a klubeři si stěžovali na vyděračské ceny vstupného nebo honoráře takzvaných superstar DJs. Jako odpověď na to, taneční hudba se začala vracet do undergroundu, zatímco v Čechách se to právě z undergroundové záležitosti stala záležitost masová. Hráli to na rádiích, v televizi, dokonce i v obchodních domech. Teď bych řekl, že obě země jsou na tom podobně. Teď je v kurzu převážně hip-hop a r´n´b. Rozhodně se nedá říct, že taneční hudba je už okrajový žánr, ale největší boom je pryč. Ale to je svým způsobem dobře – vytratí se ze scény všechny ty vyžírky, módní zoufalci a ti, kteří na té scéně chtěli jenom něco vydělat a zůstane to jádro pravých nadšenců.

2. Na fotkách z akcí zhruba dva roky zpět jsi kromě svých zářivých brýlí viděn také s gramofony. Když jsem s tebou vystupoval já, hrál jsi pouze z CD přehrávačů a zdá se, že z nich hraješ již delší dobu všude. Opustil si tedy svět vinylů natrvalo nebo to zdravě střídáš?
Je pravda, že jsem v minulosti přísahal, že zůstanu věrný vinylům. Ono se to ale stalo čím dál těžší, protože spousta dobrých producentů postupně přestalo vydávat na vinylech a vydávají pouze digitálně. Když už vyšlo něco na vinylu, tak jsem musel čekat týden nebo více, než mi to přišlo. Začal jsem teda sem tam nějaký to Cdéčko nasadit do setu. Pak přišla autonehoda a kvůli úrazu ramene jsem nemohl pár měsíců nosit těžký kufr plných vinylů a musel jsem veškeré vinyly co jsem chtěl hrát vypálit na podstatně lehčí CD a pak už jsem u toho zůstal. Těch výhod kromě váhy a přístupu k muzice je více. Už nemusím řešit to, že stůl pro gramce je nestabilní nebo nějaký tanečník se nechal trochu unést a skáče na pódiu tak, že mi skáčou i jehly. Nemusím řešit nekvalitní přenosky, ani vazbící zvuk. Už není konec světa, když mi nějaká trouba omylem nalije na kufr plný půllitr piva. Teď si přes den můžu sehnat nějaký tracky, vypálit je a večer je hrát. Slyším něco dobrého a během pár momentů se dá na netu najít, koupit, vypalovat a hrát. Můžu si udělat vlastní edity nebo bootlegy doma a je pak hned hrát v klubu. Dokonce i ty standardní přehrávače Pioneer CDJ1000 jsou tak pokročilé, že nejenom se dá s nimi dělat všechno co se dalo dělat s gramofónama – skreče, „spinbacky“ a podobně – a spousta věcí, o kterých by jsi si s gramofonama nechal jenom zdát jako třeba udělat smyčky, samplovat nebo i hrát nazpátek. Jak já vždycky říkám, když se mě na to někdo zeptá v klubu – žijeme prostě v digitální době, buď se vyvíjíš nebo umřeš.

3. Říká se o tobě (a na akci s tebou jsem se o tom přesvědčil), že si každý track nebo úzkou skupinu tracků dáváš na oddělené CD. Pro ostatní DJe je to poněkud neobvyklé. Je to zvyk z hraní na vinylech, kdy máš také jeden nebo jen pár tracků na jediném médiu?
Jo jo, je to tak, skoro vždy mám na jedno CD jen jeden track a to z prostého důvodu, že jinak bych v tom měl bordel a nevěděl bych, kde mám co. U vinylu to bylo jednodušší – v klubu, kde není tolik času v klidu si přečíst názvy, jsem věděl, který track má který obal a rychle se to pak našlo. Teď mám alespoň každý track zvlášť napsaný velkými písmeny a složený do listovačky v chronologickém pořadí podle toho, kdy jsem ten track vypálil. Možná to zní trochu banálně, ale když máš tisíce a tisíce tracků, je třeba nějaký systém.

4. Tvá drahá polovička Elite... :-) S Ester jsem měl možnost zhruba před rokem vystupovat v Chomutovském klubu Etage. Když srovnám vaše sety, stylově jste si velmi blízcí. Osobně bych ale řekl, že Ester hraje více komerční tracky, zatímco ty se soustředíš spíše na hudební underground. Vidíš to stejně? Jaký máš názor na vaší hudbu?
Underground pro jednoho člověka může být komerc pro druhého nebo naopak. Každý má pod těmi pojmy trochu něco jiného, takže se asi nedá takhle všeobecně říct, který z nás hraje komerčněji. Taky samozřejmě záleží na dané párty – občas je holt třeba přizpůsobit a hrát, dejme tomu, méně náročnou hudbu. Například Ester hraje dost často v zahraničí v komerčnějších klubech a podle toho musí pochopitelně i hrát. Když s někým žiješ, tak tě to samozřejmě ovlivní, ale myslím si, že co se týče hudby, je dobře, že máme každý svůj odlišný a jasně rozpoznatelný styl a nelezeme si navzájem „do zeli“.

5. Když jsem se ptal, jak se ti líbilo v Tip Clubu v Chomutově, říkal jsi, že „sever opět nezklamal“. Znamená to tedy, že je v severních čechách dobré clubberské publikum? Říká se: jiný kraj, jiný mrav. Když srovnáš publikum v domovské Praze a v severních čechách, jaké rozdíly bys viděl?
Měl bych to spíš upřesnit – akce, které pořádají nebo angažují KnO Clubbers, nikdy nezklamou. KnO Clubbers je seskupina DJs / promoterů / nadšenců z Klášterce nad Ohří a dělají akci v Klášterci, v Kadani, v Chomutově a tam v okolí. Nejen, že snad nikdy nepořádali neúspěšnou akci – a to nemůžu říct o žádné jiném promotérovi, snad s vyjímkou Džejára – ale jejích mejdany patří mezi ty nejlepší, na kterých jsem vůbec měl tu čest hrát. Kluci vybudovali velký věrný publikum perfektní lidi, kteří jsou otevření, blouzniví a vyloženě se chtějí bavit a ne jenom postávat u baru. Právě to samé můžu říct i o svém domovském publiku, které chodí na můj večírek v Pražském Roxy. Žádná módní přehlídka, žádný rádoby hudební intelektuálové, který si jenom stěžují, jak je všechno strašně komerční a jak to není jako dřív. Jenom klub plný lidi, kteří chtějí tancovat, skákat, jásat a bavit se. V tom jsou dost podobné a pro takový lidi je radost hrát.

6. Zkoušel jsi někdy hraní z počítače? DVS systémy typu FinalScratch, Serato nebo mixování přes MIDI konzoli? Jaký je tvůj názor na DJe, kteří hrají z těchto technologií?
Nezkoušel a zatím na takový DJs mám silnou averzi. Ne protože jsem technofób ani protože nechat počítač tě srovnat beaty je tak trochu podvod (což, pokud jsme upřímní, to tak je, i když v mém případě snad bych už nemusel dokazovat, že srovnat beaty umím i bez počítače). DJům, kteří hrajou z počítače, já říkám „hrabači“, protože ti přijdou během setu a začínají se ti hrabat do mixpultu, aby zapojili ty jejich zvukovky a já nevím co ještě. Přitom v 9ti případech z 10ti ti tam něco po*erou jako třeba, že ti odpojí jeden z přehrávačů, klidně i ten, který právě hrál. Pak až dohrajou, zase následuje další hrabání a překážení, aby se zase odpojili. Přitom nevrátí všechno do původního stavu, tak přijde další DJ a jemu tam nehraje nic. Při nejlepším je to velice otravný a nezdvořilý. Mně se kvůli těm hrabačům stalo tolik nepříjemností, že jsem nakonec musel nekompromisně zakazovat, aby mi někdo během setu zapojoval nebo odpojoval jakýkoliv zařízení. Když už, tak ať to mají připravený předem nebo ať to dělají během vlastního setu a ne během mýho. Pokud možno, tak ta první varianta, protože z hlediska normálního návštěvníka akcí to nepůsobí zrovna nejprofesionálněji. Ani na atmosféře to moc nepřidá: koukat na párty jak někdo hrabe v kabelech.
Ale aby bylo jasno, nejsem proti tomu, aby se používala technologie na hraní. Právě o tom elektronická hudba vždycky byla. Sám jsem ve svých setech používal sampler Yamaha SU10 a externí efekty Pioneer EFX500 nebo se svým „dvorním“ VJem jsme spojovali efektování zvuku a videa pomoci nové generace Korg Kaoss Padu. Sám s tím sice nemám zkušenosti, ale třeba Ableton mi taky přijde jako zajímavý, že dá DJovi v podstatě možnost skladby remixovat přímo na místě během hraní, ale to se zas dostáváme do problematiky zapojovaní a odpojovaní a tak se zatím raději připravím vlastní edity a bootlegy předem doma v Soundforge.

7. Co si upřímně myslíš o prosazování se českého začínajícího DJe v dnešní době? Dost DJů tíhne k vystupování ve větších a větších klubech a pro většinu jsou největším lákadlem zejména kluby pražské. Co bys takovým začínajícím DJům/DJkám v tomto směru poradil?
Upřímně myslím, že bych rozhodně nechtěl být v dnešní době začínající DJ, který se chce prosadit. Ale na druhou stranu se prosadit v jakémkoliv oboru je těžký a je třeba roky praxe a tvrdá práce, aby se člověk dopracoval do špičky. Mi to přijde, že ti mladí začínající DJs si tohle to nějak neuvědomí. Hrajou půl roku a už chtějí hrát v Roxy. Sám dostávám spoustu mailů od lidí, kteří si teprve nedávno pořídili gramce a poptávají na možnosti hrát na Climaxu. Je přirozený, že mají ambice a chtějí uspět co nejrychleji jak jen to jde, ale hodně z těch lidí to vzdávají moc brzo. Třeba já jsem rok trénoval doma v pokoji než jsem se vůbec dovolil prezentovat ostatním a to už jen v úzkým kruhu kamarádů. Když jsem se stěhoval do Prahy už jsem hrál 3 roky a stejně jsem na začátku vystupoval ve všelijakých prdelích ve všelijakých podmínkách, abych si vybudoval jméno a v naději, že mě tam slyší někdo, kdo mě posune o krok dál. I v těch opravdu vyjmečných případech, že člověk uspěje takřka hned, tak skoro vždycky stejně tak rychle padne. Chce to výdrž, trpělivost a samozřejmě snad i talent.

Na závěr

Z vlastní zkušenosti musím říci, že Chris je velmi sdílný člověk. Rád poradí i začátečníkům, kteří ho často žádají o rady z oblasti DJingu. Jeho vyčerpávajícími odpověďmi splnil všechny otázky tohoto rozhovoru nad rámec mého a snad i vašeho očekávání. Nezbývá mi tedy na závěr popřát mu co nejvíce úspěchů v jeho kariéře a spoustu povedených tanečních párty.